aneta-nozarova-koucka

Psychosomatické vlivy

Psychosomatika jako pojem má svůj původ ve starověké řečtině a vychází ze dvou slov „psyché“ – duše a „soma“ – tělo. Její úlohou je zkoumat vztahy mezi těmito dvěma slovy a to hlavně ohledně vlivu psychických funkcí a pochodů na organizmus.

Psychologické faktory somatických onemocnění zkoumala i psychosomatická medicína, která potvrdila vztah mezi tělesným stavem a psychickými i emocionálními složkami. I v užším slova smyslu je psychosomatika stále chápána jako problematika omezeného druhu chorob, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem.

Jakmile mozková kůra zaznamená „ohrožení“, vyšle signály do hypothalamu, který zajišťuje další celkové regulační pochody organismu jak prostřednictvím nervového, tak hormonálního systému. Nervová část působení hypothalamu probíhá prostřednictvím vegetativního nervového systém (VNS).  Z mozkové kůry jdou signály „ohrožení“ do hypothalamu. Odtud se jako bezprostřední reakce na tento signál zmobilizuje sympatikus na úkor parasympatiku a připraví tak organismus na „boj nebo útěk“ tak, jak lidský organismus reagoval na samém počátku své existence na ohrožení. Z hypothalamu se mobilizuje ještě další regulační osa, osa hormonální.

Podnět z hypothalamu jde totiž současně i do hypofýzy, která řídí činnost všech žláz s vnitřní sekrecí v těle. Touto cestou je mobilizována především kůra nadledvin, ale do určité míry i další žlázy s vnitřní sekrecí.  Z kůry nadledvin se vyplavují kortikoidy, které řídí adaptaci organismu na veškerou zátěž.
U autonomního nervstva je důležitá souhra jeho obou složek (sympatiku
a parasympatiku).

Zde tedy vidíme přímou souvislost mezi hormony a endokrinním systémem a jak mohou ovlivnit psychický stav člověka.

Yoga a dechová cvičení mají na tento stav velký vliv, jak uzdravující, tak
i preventivní.

Ásány působí na několika úrovních. Jednak je tu úzké nervově-reflexní spojení mezi orgány a příslušnými svalovými skupinami. Uvolnění svalového spasmu má příznivý dopad i na orgán, jehož nervové zásobení vychází ze stejného úseku páteře.

Další rozdíl spočívá v tom, zda ásána svými tlaky či tahy působí na orgány jako je žaludek, ledviny, játra, apod., nebo na žlázy s vnitřní sekrecí (štítná žláza, nadledviny), které vylučují do krevního oběhu hormony a tím mají mnohem širší metabolický dopad a ovlivňují tak celý organismus.

Velká část yógových cviků působí – vedle svého účinku na určitý orgán – současně i na dobrou funkci páteře, udržení její pružnosti a dobrého stavu celého svalového korsetu kolem páteře. Yógové sestavy jsou obvykle koncipovány tak, že po pozici, která ohýbá páteř jedním směrem je zařazena pozice, která ji ohýbá směrem opačným. Yóga má k dispozici široké spektrum ásán, ze kterých může
i fyzioterapeut pacientovi složit vyváženou sestavu, cíleně působící na konkrétní problém pacienta, při zachování komplexnosti cvičení .

Pránájáma zklidňuje psychiku a cvičí účinně schopnost soustředění tím, že si cvičící zvyká vnímat pouze jevy vznikající v souvislosti s dechem. Některé typy pránájámy, spojené s vytvářením odporu v dýchacích cestách, například pránájáma udžájí, kdy se při dýchání stahují hlasivky, pomáhají srdeční činnosti – zlepšují prokrvení srdce i plic. Pránájáma působí na všechny tři oblasti, psychiku, regulační systémy i tělesnou periferii.

V pránájámě se vychází z toho, že vše je svým způsobem otázka energie. Je známo, že emoce zrychlují dech, což zvětšuje energetický výdej. Yogíni naopak docilují toho, že dýchají pomalu. Zkušení cvičenci předváděli dýchání s frekvencí jednoho až dvou dechů za minutu.

Add A Comment